JÁ NEODSUZUJU HUBENÝ HOLKY. JEN JE MI PROSTĚ LÍTO, ŽE SE TY CHUDĚRY NEUMÍ ANI POŘÁDNĚ NAJÍST...

NEUSTÁLE V TRÉNINKU

27. října 2017 v 13:58 | Klára Englišová
Jak už o mně nějaký čas víme, jsem holka ambiciózní, cílevědomá a jdu si tvrdě za svým. Proto jsem se rozhodla, že ve svým životě, kromě intenzivního navštěvování fitka (za poslední 3 týdny už dokonce dvakrát), začnu dělat něco i pro svou věčně prázdnou peněženku. A tak jsem si našla práci.

Začala jsem pracovat v jednom butiku s luxusnější módou, což je docela paradox, protože já mám problém rozeznat zebrový vzor šatů od normální, živý zebry. Ve vedení se toho ale vůbec nebáli a po pohovoru, kde jsem je okouzlila svou výřečnou povahou, mě rovnou hodili do pánskýho oddělení, kam chodí takový ty zazobaný týpci, co voní jako parfumérka, na nohách maj špičatý boty a ve vlasech tunu gelu. Sámo je na nich taky hned vidět, jak jsou děsně úspěšný a taky vážený. Co mě na nich ale fascinuje nejvíc, je fakt, že i přes to všechno si sami neuměj vybrat ani správnou velikost kalhot. No a od toho tu mají nově mou maličkost. I když v mým případě spíš velikost. Lítám za nima jako holka s premenstruačním syndromem za čokoládou (nebo prostě já za čokoládou kdykoliv) a snažím se je navlíct do něčeho, co by je udělalo ještě váženější a úspěšnější než jsou teď.

Já sama jsem zatím navlečená do prapodivnejch společenskejch kalhot a košile střihu a vzoru, kterej nosily prodavačky v dobách Gusty Husáka. Na krku mám šálu v barvách naší společnosti a na hrudi se mi tkví cedulka V TRÉNINKU. To pro naše ctěné klienty v překladu znamená, že jsem tu nová a tudíž vlastně úplně neschopná, nic nevím, ale celkem obstojně se usmívám a přikyvuju. Což, buďme upřímní, těm tejpkům všeobecně ke štěstí stačí. Co se mi ale moc líbí, je to samotný označení V TRÉNINKU. Při mejch sportovních a hubnoucích snaženích se hodí bejt každej den skoro 8 hodin v tréninku. Tak tvrdě podle mě nemakaj ani profi sportovci.

Abych se ale přiznala, občas se v tý svý nový práci, která mi doufám vydělá na kupu permic do fitka, případně na bezbolestnou liposukci, dost nudím. Procházím teda všechny ty hadry a zkoumám, co by tak asi měl nosit můj budoucí přítel, kterej si mě už určitě vyhlíd, jen já o tom ještě nevím, protože se mě ostýchá oslovit. Vybírám teda, co by měl na sobě mít ve chvíli, kdy bychom se poprvý potkali, co by si vzal na první rande, jakou košili by měl na oslavě našeho desátýho výročí a kterou kravatu bych mu vybrala do rakve, až bych ho přivedla do hrobu. Přemítám taky, jaký asi bude pod všema těma super hadrama, který průměrnýho Čecha přivedou na mizinu. Důležitý je přece i to uvnitř.

Otázka definice mého tajemného budoucího byla vyřešena včera, kdy se v naší prodejně objevil na novým propagačním plakátě nějakej John, kterej je z Ameriky a kouká na vás, ať už po prodejně chodíte kamkoliv. John je úspěšnej supermodel, co se zaprodal naší firmě a pod svým jménem prodává normální trika, který stojí třikrát víc, než by stát měly, protože jsou prej jako on. Uvolněný, sebevědomý a nenuceně elegantní. Díky Johnovi už vím, jakej bude ten můj nastávající. Bude uvolněnej, sebevědomej a nenuceně elegantní jako ten sladkej John, co jistě těm trikům věří a nešlo mu jen o prachy na další letní sídlo v Malibu. Ovšem můj českej John bude mít ještě ke všemu rád holky, co nechrastí kostma…to jen tak pro pořádek, není to alibistický, je to v jeho zájmu. Tuhle jsem četla, že holky s většími boky jsou plodnější…

Jelikož takovýho kluka bych mohla ve svým novým zaměstnání klidně potkat už zítra, musela jsem si sámo v dámské části nakoupit spoustu oblečení, včetně (minutu ticha za to) stahovacího prádla. Přece nemůžu vypadat blbě, až si mě tam nějakej Honza všimne a požádá mě přímo u kabinek o ruku, protože si uvědomí, že se do mě zamiloval na první pohled a nemůže beze mě dál žít. Ach, jak ráda mám tyhle realistický vize. Nesnáším holky, co se chovaj jak pipiny a sní o něčem, co se nikdy nestane. Chudinky, kazí nám normálním holkám pověst a dělaj z nás vyšinutý blázny.

Jedinej problém ale je, že díky svý nový image sofistikovaný, kultivovaný a všemožně opticky zúžený holky, mi tak nějak nevyzbejvaj peníze na cvičení. Ale další výplata to určo spraví. Dokážu se přece ovládat ne? My holky se všeobecně v obchodech s hadrama dokážeme ovládat.

Jen jedna věc mě trochu trápí. Co když na mě do tý doby Michal z fitka s krásným tělem, kterýmu by na našem prvním rande slušel petrolejový kašmírový svetr a kalhoty s prodlouženou dýlkou, zapomene?

Asi si zítra po práci půjdu zacvičit…však přeci jen kondice je důležitá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama